Jednou z nejoblíbenějších her, na kterou babičky vzpomínají, je Panák. Ke kterému stačil kousek křídy a rovná cesta. Na kterou se dotyčný panák nakreslil. Se vším potřebným pro zábavnost hry při přeskakování ze spodní části k horní. Hrací kamínek nebo sklíčko, které leželo poblíž, jsou nezbytnou součástí. Aniž na to naše babičky myslely, touto hrou si děti nejen procvičují přesnost skoků, ale i znalosti číslic, rovnováze a tolik potřebné schopnosti u soutěže taky umět prohrát. Počet hráčů je v této hře libovolný. A po zvládnutí základní verze je možné skákat i se zkříženýma nohama. Nebo se zavázanýma očima. Ti nejzdatnější skáčou dozadu.
Cukr, káva, limonáda. U názvu této hry má babička dodnes úsměv na tváři. Tím, že k ní nejsou zapotřebí žádné pomůcky, dala se hrát úplně všude. Na louce, v zahradě, na ulici či táboře. Herní pravidla jsou jednoduchá. Jedno z dětí se ujme funkce vyvolávače. Stojí ke spoluhráčům zády a ti se snaží k němu doběhnout. Po výzvě cukr, káva, limonáda, čaj rum, bum se otočí a běžící děti zastaví v pohybu. Pokud se některé z nich pohne, stačí jenom úsměv na tváři, musí se vrátit za začátek. Zbytek hráčů zůstává na místě. Po novém vyvolání výzvy se snaží všichni co nejdříve doběhnout do místa vyvolávače. Vítěz převezme jeho funkci.
Na Vybíjenou z láskou vzpomínají i dědové. Tuto týmovou hru hráli jak holky, tak kluci. Její oblíbenost je v dnešních dnech už sice nižší. Ale přesto si ji některé z vnoučat rádo zahraje. K této hře je nutný sudý počet hráčů. Obdélníkové hřiště, které bylo často vytvořeno přímo na cestě mezi domy, je rozděleno na dvě poloviny. Na kterých hrají dva stejně početné týmy. Zvolí se kapitán a ten si může do svého družstva hráče vybírat. Jediné, co je potřeba k této hře přinést, je míč. Kterým se děti snaží své protivníky takzvaně vybít. Pokud se to podaří, tento odchází ze hřiště. Pokud ale zvládne míč v letu zachytit, ve hře pokračuje. Při této hře často děti strávily celé odpoledne.