Samozřejmě to nelze definovat přesně v jednom článečku. Na to by bylo potřeba takových nejméně sto. Takže si to upřesníme jen tak letem světem.
Ono se to v podstatě dá vyjádřit jen pár slovy. Informační technologie je všechno to, co jakýmkoli způsobem souvisí s elektronickými informacemi. Tedy těmi, které jsou ve formátu jedniček a nul. Ono totiž například i ten nejnovější a nejrychlejší počítač, ergo procesor, nic jiného neumí. Pouze pracovat s pokyny vypnuto, zapnuto. Jednička, nebo nula. To kolik a v jakém čase je stihne zpracovat, to už je ovšem jiná kapitola.
Tyto jedničky a nuly ve výsledném zpracování mohou být písmena, nebo barevné body. Například. Takže i když se jen díváte na film, pořád jsou to jen jedničky a nuly. Vypnuto, zapnuto. Plus samozřejmě práce programu, lhostejno jakého. Takového, aby s tím obrovským množstvím informací poradil. Pokud to neumí, nebo mu to nejde, vznikne nám zádrhel. U filmu to může být sekání, kostičkování, či vůbec nemožnost jej přehrát. U psaného textu se již podobné potíže nevyskytují. Tedy ne kvůli pomalému procesoru. Pokud vidíte místo písmen něco jako vysypaný čaj, bude zrada někde naprosto jinde. Pravděpodobně v kódování textu.
Olbřímí množství informací je tedy zpracováváno různými programy a lidé vidí již jen výsledky. Každá věc, která umí jedničky a nuly zpracovat se počítá mezi informační technologie. A k tomu ještě samozřejmě spousta dalších. Takže je to stejně počítač, jako hodinky.
Nejrozšířenější mezi lidem obecným je zatím notebook a mobilní telefon. Dříve to byly stolní počítače. Nemyslím dřívější století, ale dřívější léta. Jenže velké a neohrabané „kysny“ ustoupily skládacím a lehce přenosným notebookům. A i ty možná časem nahradí něco nového a jiného. Pokrok se nedá nijak zastavit. Vlastně dá, a velmi lehce, ale stojí o to někdo? Domnívám se, že nikoli.