Typů uskupení lidí, kteří se mohou spolu starat o domácnost je mnoho. Ať už jde o přátele, kteří spolu bydlí v pronajatém bytě, o pár, který spolu sdílí byt pouze v pronájmu a spoří si na byt vlastní, či o klasický scénář rodiny v rodinném domě se zahradou. Fungování těchto uskupení závisí zejména na vztahu, který tyto lidi pojí. Jedná-li se pouze o přátelský vztah, často dochází k problémům, jelikož přátelé mnohdy nemají úplně stejné životní postoje a hodnoty. Může je pojit společná aktivita, nebo pouze to odkud jsou. V rámci těchto lidí spolu bydlících je velice náročné najít správné parťáky, kteří budou sdílet stejné návyky, nebo minimálně budou schopni vykonat kompromisy, tedy ústupky, s kterými budou tak trochu spokojeny obě strany.
Každý je zejména svou výchovou v dětství ovlivněn, jak moc je pro něj důležitý pořádek, kdy je co zvyklý uklízet a naopak kdo tyto návyky vůbec nemá nebo úklidu vůbec nevěnuje pozornost, protože to za něj například dělali jiní. Pro přátele je také často obtížné své nespokojení vyslovit, jelikož nemají mezi sebou tak intimní vztah, jako například pár. Samozřejmě existují i výjimky, jako třeba přátelé s výhodami, kteří sice mezi sebou v určitém smyslu intimní vztah mají, ale naopak ho postrádají v komunikaci a takové blízkosti jakou je pohlazení či obejmutí.
Ve vztahu rodič a dítě je poměrně jasné, jakým způsobem budou v domácnosti fungovat. Rodič je koordinátor všech úkolů a učí dítě jak se jich zhostit. Jak již bylo řečeno, tak mu i dává do vínku základní úklidové návyky, které si často dítě nese s sebou celý život. Také se ale stává, že dítě je v rámci rodiny nepořádné, ale v dospělosti se tomuto chování chce vymezit a používá přesně opačný vzorec chování. Starost o domácnost je pro většinu lidí každodenní záležitostí, která vyžaduje komunikaci se všemi jejími členy, aby nedocházelo k frustraci a nedorozumění.