Ženy se snaží vyrovnat mužům, chtějí pracovat na stejných pozicích, ale je to pro ně opravdu výhra? Nemají toho už jako ženy naloženo až dost?
Pokud k sobě taková žena nemá vhodnou polovičku, muže, kterému nevadí dělat zase trochu ženu, tak se taková žena žene přímo do pasti.
Je ráno, žena vstává, musí vstát o hodinu dříve, aby se upravila, nalíčila, protože nemůže vyběhnout z domu jen tak, jako její muž, který sotva prohrábne vlasy hřebenem. Vypraví děti do školky, do školy, předá je a jede do práce. Vede celý kolektiv, práce je náročná, zodpovědná. Předběhla ve své kariéře i kolegy. Po celém vysilujícím pracovním dni běží pro děti. Děti jsou rozmrzelé, zbyly jako vždy poslední a družinářka ženu kárá, byla kvůli ní už opakovaně v práci přes čas.
Cestou domů se musí nakoupit, s dětmi udělat úkoly, připravit večeři, naložit pračku, připravit dětem svačiny na druhý den. Do toho jedno dítě kašle, má horečku, podat léky. Kde je manžel? Ach ten má dnes vlastně tenis. A žena má mít večer ještě pracovní schůzku s obchodním partnerem. Už je zpocená, rychle osprchovat, přelíčit, přečesat, uložit děti, přeměřit nemocné dceři teplotu, uvařit čaj, snad manžel přijde včas, aby mu stihla přehodit děti a běžet na schůzku.
Chvátá, schůzku stěží stíhá, je nervózní, myslí na nemocné dítě, obchodní partner se chytá její nepozornosti. Pozdě v noci dorazí domů, rychle zkontrolovat maroda, manžel už klidně spí, neodnesl po sobě ani talíř do myčky. Kdo půjde s nemocným dítětem k lékaři? Kdo s ním zůstane doma? Ona má jednání a čeká ji tak vypjatý týden. Zvolna usíná a teprve nyní ji napadá, co vlastně podepsala na té večerní schůzce. Byla tak roztržitá, zřejmě obchod dokonale zkazila. Generální ředitel ji rozhodně nepochválí. Nebylo by lepší, aby si v některých případech ženy ponechaly raději jen svoji ženskou roli?